Stonehenge

Asi by bylo zbytečné zde psát nějaké detaily o samotné stavbě, protože na internetu je toho mraky, takže pokud někdo má zájem, určitě si to sám rád vyhledá a pročte. Tak radši napíšu pár řádků o samotné cestě a přidám pár poznatků.

I přes to, že obloha byla ráno plná mraků (nemůžete se divit mým pochybnostem, 14 dní mi tady svítí sluníčko a mám průměrně 10°C, snad jsem aspoň někoho nas...:) ), vydal jsem se podívat na jednu z nejslavnějších megalitických staveb na světě. Nejdříve busem do Salisbury a odtamtud v závislosti na otevírací době jezdí turistický bus (http://www.thestonehengetour.info/) přímo až ke Stonehenge. Vstupné si můžete zaplatit zrovna u řidiče, ale i tak jsem už zaplatil skoro 20 liber a ještě jsem neviděl ani šutr.

Vchod se nachází přímo na parkovišti, které je přes silnici. Ke Stonehenge musíte tedy podchodem, není to ale úplně dobře viditelné, takže dost turistů tam přebíhalo přes silnici, kde na ně ale čekal dvoumetrový plot. Samotná stavba vypadá zajímavě a velice impozantně. Kolem dokola je ohraničená stezka, po které se turisti mohou pohybovat, nejblíže se dostanete na cca 10m. Bohužel krajina a prostředí kolem mě hodně zklamaly. Samotný areál je obehnán plotem, což samozřejmě chápu. Z druhé strany je elektrický ohradník, za kterým se pasou ovce. V blízkosti jsou docela frekventované silnice, takže o ruch zde taky není nouze. Trochu mi to zkazilo celkový dojem, ale i tak to bylo hodně zajímavé. Více snímků ve fotogalerii.

Knihovna

Chvilku mi trvalo, než jsem se vůbec odhodlal k tomu, abych tam vstoupil. Nejdřív jsem si říkal, že je to zbytečné, internet mám, tak co v knihovně:) Ale přeci jen nejsem zrovna extrémně časově vytížen a tak není nic jednoduššího pro zdokonalování řeči, než čtení knížek. Vchod je totožný se vstupem do Leisure centra. 

Myslel jsem si, že registrace nebude nijak složitá. Při dotazu paní knihovnice na průkaz totožnosti jsem samozřejmě nijak neváhal s vytažením pasu. Dostalo se mi "menšího úšklebku". Bylo mi vysvětleno, že takhle se registrovat nemohu. Buď musím mít trvalé bydliště v Tidworth a nebo mi musí někdo písemně dosvědčit, že na této adrese přebývám a žiji. S tím jsem přišel za panem domácím, pro kterého to samozřejmě nebyl žádný problém. Jako už hodně věcí, které mi slíbil, že se poptá, pomůže vyřídit, dohledat atd (ty angličani nejsou zrovna moc aktivní národ). Po třech dnech jsem to vzdal a vyhrabal jsem zvací dopis od agentury a doufal, že mi to uznají. Naštěstí to bez problému prošlo. Paní knihovnice mi vytvořila účet, vyplnil jsem potřebné údaje a po potvrzení emailu jsem byl konečně registrován. Při kontrole jsem zjistil, že se jmenuji Jakubek. Nevím, kde na to ti angláni chodí, ale už to je asi potřetí, kdy jsem je takhle musel opravovat. Co se jim na tom mém jménu nelíbí?

Napoprvé jsem samozřejmě nechtěl přeceňovat své síly a tak jsem poprosil paní knihovnici, aby mi doporučila nějakou knížku mích schopností. Ta mě s úsměvem, a slovy, že má angličtina je very good (čímž si u mě získala velký plusový bod - jako by ji k něčemu byl, že ano:) ), doprovodila k oddělení "Quick reads". Kde jsem po zavrhnutí červené knihovny a různých romantických příběhů vyhrabal knížku I love football. Samozřejmě to byla jasná volba, tak uvidíme jak dlouho ji budu chroustat.   

Lice

Tak si přemýšlím, jakým článečkem a novýma informacema bych vás mohl obdarovat a ony lice spadly přímo z nebe. No úplně zas tak z nebe to nebylo, spíš z Tommyho to spadlo a přesněji z jeho hlavy. Už přihořívá? Komu ne, nevadí, objasníme. Začnu tím, že děcka mají celý týden prázdniny a otec si vzal dovolenou, takže mám vůbec volný týden:-) Což teda vůbec nemá nic společného s licema, jen jsem vás chtěl trochu napínat a zároveň se pochlubit. 

Po snídani se Tommy tak nějak začal ošívat, drbat ve vlasech a když už u toho začínal vydávat docela nesnesitelné skřeky a zvuky, tatíka napadlo podívat se mu do vlasů. A ony tam lice, z anglického překladu vši:-) (to by mě v životě nenapadlo, že se naučím takové slovíčko). Tak zajel koupit tu zázračnou vodičku na obrázku a všichni jsme si to namazali na vlasy (smradu jak z hradu) a za dvě hoďky jsme to spláchli vodou, tak uvidíme. Snad to všechno pochcípalo nebo to aspoň zůstalo jen na Tommyho hlavě:-D  

Už jsem našel to místo,

kde budu moct vesele utrácet své těžce vydělané penízky. Nééé, samozřejmě že nemyslím hospodu - i když... Ne, není to ono. Byl jsem se zapsat v místním Leisure centre, které se skládá z několika částí. Celý komplex zahrnuje sportovní centrum, bar, knihovnu a samozřejmě se tu myslí i na maminy. Nechybí tudíž ani děcký koutek, který je neustále hojně zaplněn.

Při vstupu do centra se zde nachází velká chodba s recepcí. Zde jsem se zapsal a následná registrace mě stála 5 liber. Poté jsem musel zaplatit 12liber za proškolení (snažil jsem se vysvětlit, že nejsem nováček, ale tím musí projít každý). Dostal jsem papír, který obsahoval jakési stvrzení, že jsem zdravotně v pořádku. Poté na recepci přišel fitness trenér (velice milý 50ti letý chlapík). Ukázal mi celé sportovní centrum. Poté mi ukázal šatny a počkal před posilovnou. Ta je na kódový zámek. V tělocvičně se mnou prošel komplet všechny stroje a ukázal, kde se co dá cvičit. Dokonce jsme si i docela pokecali a dostali se až k shánění práce, a že se mi poptá. Akorát mě to utvrdilo v tom, že angličani jsou celkově velice příjemní lidé.

Ceny se odvíjejí od jednotlivého sportoviště a sportu. Do fitka dospělý člověk zaplatí 5 liber, protože jsem ale samozřejmě právoplatný student, platím polovinu. Což je velice přívětivá cena a časově to není omezené, tudíž tam můžu být třeba celý den. Fitcentrum je ze dvou třetin zaplněné aerobními stroji (různými běžeckými, crossovými a veslařskými trenažéry, rotopedy, steppery atd.), zbytek je tvořen těmi klasickými posilovacími věžemi, činkami a nářadím. Po celou dobu tam je jeden až dva trenéři, kteří dohlížejí na chod posilovny. Popřípadě ti poradí, kde co na jakou partii cvičit. Samozřejmě je možné si je zaplatit i na váš dohled a skládání vašeho posilovacího plánu.

Sportovní část centra se mimo fitka skládá z bazénu, který obsahuje nejen klasický plavecký, ale i brouzdaliště spolu s tobogánem. Dále jsou zde 4 kurty na squash, 25 spinningových kol a dvě velké tělocvičny.

Jsem z toho nadšený. Zatím nemám partnera na squash, kdo má zájem, ať se ozve. Aby jste neřekli, že jsem škrt, kurt platím já ;-)

Salisbury

Ráno jsem doprovodil Tommyho do školy a řekl jsem si, že si udělám výlet do Salisbury. Dostal jsem se tam přímým spojem z Tidworth a cesta trvala kolem 45 minut. Tohle překrásné městečko ležící v jižní Anglii na řece Avon má kolem 40 000 obyvatel. Našel jsem zde i dvě specializované jazykové školy, jejíž kurzy stojí kolem 100liber při 20 hodinách týdně, což si bohužel nemohu dovolit jak z finančních, tak ale i časových důvodů. Je to turisticky velice silné město, kde se nejen o denních ale i večerních hodinách nikdy nenudíte. Z těch večerních mě docela překvapil počet různých hospod, barů a klubů. Je jich zde na 1 200, to není vůbec špatné číslo:)

Tou nejzajímavější a taky nepřehlédnutelnou památkou je Salisbury Cathedral. Tato katedrála ze 13. století je dokonce nejvyšší v Anglii, její výška je úctihodných 137m. Vstupné činí 5 liber. Strach z výšek byl ale mocnější, takže ani (prý) překrásný výhled mě nepřesvědčil, abych tam vylezl:)

Ono celkově město skýtá několiv historických a památkových zajímavostí. Né, že bych se o to zas tolik zajímal, ale pár fotek jsem vám nechal na: http://picasaweb.google.com/fjakubec

Budu sem posléze dávat snad i více fotogalerií.

Málem bych zapomněl na tu nejdůležitější atrakci, která sem přivádí každoročně davy turistů. Je jím bez pochyby 9km vzdálený kamenný útvar Stonehenge, který se na mě může těšit při dalším výletu...

Nashromážděné zajímavosti

To, že se jezdí vlevo, snad nikoho ani nepřekvapí. Celkově jsou zde řidiči na sebe milejší a i v dopravní špičce se v klidu pouštějí, nikde žádné troubení, blikání, nadávání, prostě nic. Ono vůbec ty lidé jsou zde přívětivějšíí. Si takhle stojím ve frontě v Lidlu s flaškou vody (opravdu vody) a paní přede mnou se na mě otočí a ať ji přeskočím, když mám jen jednu věc. Njedřív jsem si teda myslel, že ji špatně rozumím, ale ono nee. Slušně jsem poděkoval a zařadil se před ni. Mezi tím měla první v řadě platit svůj plný koš potravin, když v tom zjistila, že vložená karta do čtečky je prázdná. Samozřejmě vložila špatnou kreditku a tu správnou nechala v autě. Během 5-ti minutového čekání, kdy si paní došla pro správnou kartu, zadala PIN, naházela zbytek nákupu do košíku a odjela, neřekl ve frontě nikdo ani slovo. Nikdo nebyl naštvanej, neměl žádné připomínky, prostě pohoda. Dokážete si to představit u nás?

Double-deckery. Těmto klasickým anglickým dvoupatrovým autobusům mělo jednu dobu již odzvonit. Naštěstí se tak nestalo, zatím pořád jezdí a dokonce i dost převládají nad těmi klasickými.

Anglické kruháče. Je to až neskutečné, kde je všude dávají, a není vyjímkou, že se objevují klidně i po 50-ti metrech. Někdy vypadají i takto. A to nadáváme na ty naše malé. Z dopravy tu mám ještě jeden příspěvek. Jako u vás (Czech republic):) si musíte dávat pozor na přebíhající zvěř, tak zde jsou značky podobné, akorát ta fauna je trochu jinčí:)

Chinese wednesday. Ano dneska tu máme můj nejoblíbenější den v týdnu, a protože jsem vám z minulého týdne udělal krásnou fotku, zde vám ji posílám. Můžete obdivovat. I když uznávám, že se to nemusí zdát tak velké, ale ve skutečnosti to je vážně obrovská porce, věřte mi:)

Mám tu jednu perličku, kterou mě pan domací naučil. A to vaření brambor v mikrovlnce. Stačí dát vařit vodu v rychlovarné konvici. Brambory si připravím ve skleněné nádobě. Po vypnutí konvice zaleju brambory a šup s nimi do mikrovlny. Nechám je tam kolem 8 minut a je hotovo. Podobně to funguje i u zeleniny:)

Nevím jak to je v České republice s Valentýnem, ale zde lidi docela blázní. Všude je neskutečně pohledů, pohlednic, přání a dopisů. Výlohy květinářství, různých papirnictví, trafik a dokonce i pošt jsou jím zahlcené. Posledním příspěvkem jsou kočárky. Né, že by zrovna s Valentýnem souvisely, i když možná přeci jen trochu ano, ale docela se to hodí. Jak tak chodím doprovázet Tommyho do školy a poté zpět, všiml jsem si zvláštního úkazu. Docela by mě zajímalo, kdo je na tom tak dobře a tak výkonný, jestli muži, či ženy. Ale, snad každý čtvrtý kočárek je pro dvojčata. Samozřejmě je plně obsazený, takže si je maminky jen tak pro radost nekupují. Třeba mi to někdo dokáže vysvětlit...

Tidworth

Dneska se konečně po týdnu sněžení ukázalo sluníčko, tak jsem se vydal udělat pár obrázků. Moje fotografické schnopnosti jsou nulové, tak prosím bez připomínek:). Tidworth je malé městečko s počtem obyvatel kolem 10 000.  Nachází se v oblasti Wiltshire, což je na jihozápadě Anglie. Nejbližší větší města jsou Andover a Salisbury. Je to velká vojenská oblast, kde jak jsem se dočetl, sídlí 1st Mechanized Brigade. Jedna fotečka Tidworth:

Ve městě jsou dva supermarkety, Tesco a Lidl. Najde se tu zdravotní středisko a hodně obchodů s rychlým občerstevním. Dokonce jsem vyhledal, že se tu narodil hudebník a zpěvák James Blunt (to jen taková odbočka:) ) Je zde i krásné sportovní centrum, kde najdete bazén, fitness a součástí je i knihovna (to černé vpravo): 

Samozřejmě i nějaká ta hospůdka se tu najde:) 

Me prechodne bydliste - z venku

Dneska rano celou Anglii prekvapilo 10cm snehu. Tretina lidi nejde do prace, na silnici pomalu nepotkate auto a snad polovinu skol uzavreli. Samozrejme i tu Tommyho, nastesti si hraje venku s kamaradama, takze mam klidek na vlozeni fotek domu a kolem neho.

Baracek se sklada z dvojdomku tvorici pismeno L. je to takovy typicky anglicky styl. Cihlovy, rozmerove rozhodne mensi nez prumerny cesky dum. Hlavni vchod:

Muj pokoj smeruje na opacnou stranu a je primo nad zahradou, pohled z okna vypada asi takto:

A samotna zahrada, spis bych tomu rekl zahradka, vypada takto:

Jinak jsem si vsiml, kdo na zahrade nema trampolinu, tak je tady nejspis loser, protoze kdyz ne kazda, tak kazda druha zahrada ji ma.

Me prechodne bydliste - zevnitr

Jak jsem slibil, tak plnim. Konecne jsem zakoupil fotak, a tak muzu vystavit par obrazku. Zacneme vnitrkem baracku. Nejdulezitejsi casti je obyvak. Nekdo by mohl namitat, ale travim zde nejvice casu. Snida se tu, obedva, veceri, cuci na telku, hraje na PS3, jsem tu zatim na netu (coz doufam, ze se co nejdrive zmeni). Takze to je jednoznacne nejdulezitejsi cast domu:)


Nejvetsi mistnosti pro me trochu nepochopitlene je kuchyne:


A takhle vypada muj pokoj:


Jednou z nejvetsi zajimavosti domu je konicek Mr. Geara, coz jsou dve dost velka akvaria. Jedno je sladkovodni.


A morske akvarium, prvni fotka je pri tzv. spicim rezimu. kdy ty vselijake rostliny a potvurky jsou uzavrene.

Rozsvicenim LED diod cele akvarko pomalu oziva a pri spusteni zarivky, umistene nad nim, se vse otevira do krasy. Snad to je aspon trochu z tech fotek videt, ale je to opravdu nadhera.