Londýn

Tak jsem se dostal i do hlavního města Velké Británie. Nejdříve jsme si prošli křižník HMS Belfast. Jedná se o jedinou válečnou loď z 2. Světové Války nacházející se na území Evropy. Více než slova řeknou spíše fotky, které můžete shlédnout ve fotogalerii.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat "londýnské oko".

Kolem London Eye je shlukují ruzní šašci, tanečníci, sochy a showmani. Ti se snaží přítomný turisti ohromit a vysloužit si od nich nějakou tu penci či libru.

Jednou z dalších krásných památek Londýna je Big Ben, což je hodinová věž, která je součástí Westminsterského paláce, kde sídlí i parlament.

Buckinghamský palác je zbytečné představovat.

Náměstí v centru Londýna se nazývá Trafalgar Square, jehož název je odvozen od Bitvy u Trafalgaru.

Já to prostě nestíhám...

Jsem vám slíbil, jak vás nebudu zásobovat články a už to zase několik dní stojí. Jak jistě už všici víte, rozhodl jsem se pro návrat. S tím je ale spojeno mnoho zařizování (koleje, zrušení studia, zápis studia, atd.). K tomu musím připočíst velice slušné pracovní vytížení. Agentura totiž volá kdykoliv a já se snažím brát jakoukoliv práci. Takže se stává, že tam jsem někdy i 12 hodin. Nějaké sportovní vytížení nesmí chybět, pak nesmím zapomenout na hlad, no a na články už moc času nezbývá. :-( Jakmile ale najdu v programu aspoň chviličku času, hned jsem zase něco přihodím.

Kdo ještě neví, tak se vracím 27. září se společností Wizzair. Snad budu mít větší štěstí, jak se Skyeurope ;-) Předpokládaný čas příletu je 14:40. Takže pomalu a jistě můžete začít přemýšlet o volných dnech a večer. Budu se snažit vyhovět samozřejmě všem a oslavit příjezd se všemi a všude :-D

See you soon

Co zařídit při hledání práce

Co jsem tak zjišťoval, jsou minimálně dvě základní cesty k získání práce. Obě z nich mají své klady a zápory, ale ani jedna z nich nezaručuje 100%tní sehnání práce.

Tou první variantou je nechat většinu na pracovní agentuře. Což vypadá hrozně jednodušše, ale jen na první pohled. To ani nemluvím o tom, že jsou tací, kteří příjdou do agentury s naučenou větou: "hledám práci" a po dotazu pracovníka, co by rád dělal a kde by chtěl pracovat, mu žadatel opět řekne tutéž větu. Pak už záleží jen na daném člověku, co s takovým pracantem provede. Někde mu ukážou směr dveře. Jsou ale i lidé, kteří se snaží pomoct, takže jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, angličtina není opravdu ten "nejdůležitější" základ. Samozřejmě já bych tu odvahu a hroší kůži neměl. Naštěstí jsem tenhle problém řešit již nemusel, ale vyhráno stále ještě není.

V agentuře posléze vzniká jakýsi začarovaný kruh. Chceš práci, je nutné mít účet v bance. Chceš účet, je nutné mít práci... Serióznější agentury vám vydají potvrzení a banka poté ustoupí. Není to tak ale vždy. Je nutné si zjistit, která banka je vhodnější a přívětivější k zahraničním pracovníkům. Mně byla doporučena banka Lloyds TSB a musím uznat, že jednání bylo více než korektní. Já jsem naštěstí tento problém vyřešil již při au-pairování, kde jsem měl potvrzení od agentury Mossei, s kterou jsem vyjel z Čech jako au-pair. Další neskonalou výhodou je mít National Insurance Number. Přeloženo do češtiny to znamená "číslo národního pojištění". Jedná se o obdobu občanského čísla, které slouží jako identifikátor v sociálním systému Velké Británie. Tenhle problém jsem vyřešil již při minulé návštěvě Anglie, takže o další starost méně. (Samotné agentury vám popíši v dalším samostatném článku.)

Druhá varianta ktví v obcházení jakýkoliv pracovních možností. Od uklízení domů, přes různé práce v obchodech, hotelích, farmách, atd... To už záleží jen na každém člověku. Samozřejmě musíme počítat s tím, že se většinou jedná o práce načerno a tudíž je důležíté hlídat sociální a zdravotní pojištění... Tuto variantu jsem naštěstí řešit nemusel, proto s ní nemám žádné zkušenosti.

Ještě jsem zapomněl na další možnost. A tou jsou pracovní úřady (jobcentre plus). Kde vystavujou někdy i desítky inzerátů denně v té konkrétní oblasti. Neznám ale nikoho ze známých a kamarádů, kdo by přes ně získal práci. Tudíž si myslím, že touto cestou získávají práci hlavně občané Velké Británie, ale je to jen můj osobní názor.

Bydlení

Tak jsem konečně vytvořil pár fotek z mého nového působiště. Od centra a obchodů je byt vzdálený necelých 5 minut, takže poloha ideální. Bohužel se jedná o studio flat. Pokud nemáte zdání oč jde, jste na tom úplně stejně jako jsem byl já. při příchodu do bytu jsem totiž zjistil, že se jedná pouze o jednu velkou místnost, kuchyňku a koupelnu.

Byt je prostě na ideálním místě. V přízemí lékárna a druhá část domu je tvořena hospodou. Co víc si přát...

Za gaučem se nachází moje postel.

Naše gigantická kuchyň.

A moje nové kolo. Jsem zvědav, jak dlouho vydrží. Cena 29 liber bohužel nenaznačuje dlouhou životnost. :)

Danebury Hillfort

Po dlouhé době jsem byl opět na výletě. Od Andoveru to je vzdálené kolem 10ti kilometrů a tak jsme se spolu se Sandrou a Stanem vydali na kolách. Vzhledem k tomu, že se sobotní návštěva hospůdky protáhla, cesta se stala trošičku i fyzicky náročnou. :) Ještě že se těm kopcům tady nedá ve srovnání s Čechami říkat kopce.

Z překladu je hillfort opevněný kopec. V okolí jich je několik a krom toho, že jsou staré kolem 2500 let, se o jejich vzniku a původu moc neví. Našel jsem jen zmínku ze středověku, kdy se stavba připisovala různým vládcům či vojevůdcům. Ve 20. století zde probíhaly řady vykopávek, ale ani ty nedokázaly původ objasnit. Samotná tvrz byla obestavená dřevěným plotem, chráněná stromy a keři. Dočetl jsem se, že zde roste mnoho vzácných stromů a rostlin.

OBROVSKOU zajímavostí je, že okolní krajina jen vyjímečně dosahuje 100 metrů. I proto tento kopec se svými 147mi metry tolik vyčnívá. :)

K udržování památky slouží i stádo volně pasoucích se ovcí, jenž pro naši hru "Chyť si svoji ovci" neměly ale vůbec žádné pochopení...

Jak jsem hledal bydlení...

Nejdříve bych se chtěl všem čtenářům omluvit za tak pozdní aktualizace. Bohužel jsem měl dost problémů a člověk neměl ani chuť o tom psát. Nakonec se to ale docela slušně rozjelo, i když krize straší i tu, a to dost. Takže po pořádku.

U rodiny, kde jsem býval, mi bylo sděleno, že otec odlétá do Afghanistánu 21. července, tudíž do 20tého mám být vystěhovaný. To byl pro začátek slušný šok. Měl jsem ho totiž za flegmatika, takže jsem trochu počítal s tím, že mu nebude vadit, když tam pár dní či týdnů pobudu. Jen do té doby, než si něco seženu.

Pro svůj další pobyt jsem si vybral nedaleko vzdálené město Andover. Sice to není tak krásné město, jak by se na Anglii patřilo, ale již jsem si zde našel pár kamarádů, i školu jsem zde absolvoval a hlavně se mi nechtělo zase stěhovat někam do neznáma. Na internetu jsem si tedy našel několik stránek s bydlením, nakoupil reklamní noviny a začal jsem obepisovat a volat. Vždycky to ale krachlo na tom samém. Všude chtěli potvrzení o práci. Snažil jsem se argumentovat tím, že mohu zaplatit i na dva měsíce dopředu, ale bez úspěchu. Až mě osvobodila slovenka Gretka, která do svého bytu sháněla spolubydlícího. Jelikož začínala obdobně, neměla s tím jediný problém a první problém byl naštěstí z krku...

Přežil?

Již brzy se můžete těšit na novou sérii zážítků. Našel bydlení, sehnal práci, odjel domů? To vše se objeví na vašich obrazovkách v dohledné době.

Welcome to hell :D