Jak jsem hledal bydlení...

Nejdříve bych se chtěl všem čtenářům omluvit za tak pozdní aktualizace. Bohužel jsem měl dost problémů a člověk neměl ani chuť o tom psát. Nakonec se to ale docela slušně rozjelo, i když krize straší i tu, a to dost. Takže po pořádku.

U rodiny, kde jsem býval, mi bylo sděleno, že otec odlétá do Afghanistánu 21. července, tudíž do 20tého mám být vystěhovaný. To byl pro začátek slušný šok. Měl jsem ho totiž za flegmatika, takže jsem trochu počítal s tím, že mu nebude vadit, když tam pár dní či týdnů pobudu. Jen do té doby, než si něco seženu.

Pro svůj další pobyt jsem si vybral nedaleko vzdálené město Andover. Sice to není tak krásné město, jak by se na Anglii patřilo, ale již jsem si zde našel pár kamarádů, i školu jsem zde absolvoval a hlavně se mi nechtělo zase stěhovat někam do neznáma. Na internetu jsem si tedy našel několik stránek s bydlením, nakoupil reklamní noviny a začal jsem obepisovat a volat. Vždycky to ale krachlo na tom samém. Všude chtěli potvrzení o práci. Snažil jsem se argumentovat tím, že mohu zaplatit i na dva měsíce dopředu, ale bez úspěchu. Až mě osvobodila slovenka Gretka, která do svého bytu sháněla spolubydlícího. Jelikož začínala obdobně, neměla s tím jediný problém a první problém byl naštěstí z krku...