Článek nostalgie

Tento týden jsem počítal s více cestami do Andoveru, a tak jsem si pořídil týdenní jízdenku. Vzhledem k tomu, že jízdenky těchto typů se nevztahují na místo odkud a kam jedete, ale jen na danou linku, rozhodl jsem se toho co nejvíce využít. Samozřejmě v tom hrála i cena samotné jízdenky, a tak jsem se vydal přes Salisbury do přímořského města Bournemouth.

Nostalgie je to z důvodu, že jsem zde strávil jazykový 14ti denní pobyt na střední škole. Autobus měl poslední stanoviště hned pod centrem města, takže jsem se rychle zorientoval a u moře jsem byl za 10 minut. 

Hned vedle pláže se nachází krásné Oceanárium a 7,5 libry studentský vstup za to rozhodně stojí.

Docela jsem se i divil, že si město bez větších problémů vybavuji, a tak i cesta k Richard Language College, kde jsme každý všední den trávili 6 hodin, nebyl žádný problém. Za ty 4 roky se škola vůbec nezměnila, jen asi něco uvnitř přestavovali, tak byl hlavní vchod oplocen. 

Nejjednodušší samozřejmě bylo najít jednu z hospůdek, kterou jsme hojně navštěvovali, i ta za ty roky zůstala bez viditelnějších změn.

Co si jediné nemohu vzpomenout, je to, jak jsme tam ty 2 týdny mohli chodit pěšky, protože jsem si dneska udělal slušné puchýře a ještě teď mě pálí tlapičky. :-)

Andover

Tak dneska nepůjde o klasický článek, ale jen jakousi propagaci nových fotek ve fotogalerii.

Jsem si totiž uvědomil, že jsem vám ještě neprezentoval Andover jako město. Je o něco menší než Salisbury a není ani tolik historicky zajimavé, ale i přesto je to krásné město. Na první fotce můžete vidět školu, kterou dvakrát týdně navštivuji.

Docela mě imponují jejich autobusáky. Zřejmě tím ušetří místo, ale pro řidiče to není zrovna sranda. Při pátku odpoledne byl docela vyprázdněnej, ale když pak má z posledního nástupiště vycouvat double-decker a následně se vytočit, není to úplně jednoduché.

Asi tím nejzajímavějším v Andoveru je protékající řeka Anton, která se různě proplétá městem, někde dokonce protéká i skrz domek.

Pěkně vy(pitý)pečený víkend

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli mám tenhle článek publikovat, ale nakonec si říkám, aby jste o mě neměli strach, že tu jen dřu :-), tady je.

Tento víkend se odlišoval od všech předešlých tím, že Lee s klukem neodjeli za rodičema, ale přijela za ním sestra s manželem a třemi dětmi. Páteční večer začal výběrem jídla z thaiské restaurace. Během necelé hodinky, kdy čekáme na donášku, vypijíme první kusy pivka Foster's a dokonce se do řeči dostává noční život v Praze. A po sdělení cen piv, jsou všici unešeni a už plánujou, kdy pojedou na dovolenou. Tak uvidíme, jestli budu v létě dělat průvodce. Mezitím se už servíruje čerstvě donešený dlabanec. Extrémně ostré jídlo jsem nucen hooodně zapíjet, čímž nyní diktuji tempo. Po několika kusech ale začínám zjištovat sílu soupeřů:-) a má pitná rychlost oproti jejich značně klesá. Na řadu se dostává černý kufr, který do této doby zůstaval bez povšimnutí před televizí. Kompletně je naplněn hudebními cedéčky. Lee vybírá první songy, zatímco nejmenší z dětí, typl bych tak šestiměsíční Ninu, se nedaří stále uspat. Ale to jen do doby, kdy z reproduktorů už zní Metallica. Kam se hrabou ukolébavky... Po několika dalších pivkách "odpadám" a kolem půlnoci se odebírám ke spánku. 

Sobota mě zastihla bohužel i s bolehlavem. Naštěstí kolem jedné všichni odcházejí na rugby do hospody, tak mám klid. Navracejí se po osmé hodině s velice veselou náladou a výhra Anglie v tom má myslím pramalý vliv:-). V obýváku začíná neskutečná hostina. Nakoupená kuřátka a hranolky jsou položená na zemi v krabicích a vrháme se na to jak supi. Seznamuji se s dalším Leeovým kamarádem Bobem, který hrozně "pospíchá" na nějakou oslavu. Takže po pěti kouskách odchází. Pitný režim se ani trochu neliší od toho pátečního. Tempo je již pro mě přijatelné hlavně z důvodu, že jsem oproti nim teprve začal... Ještě že příští víkend se vrací do normálu a Lee odjede opět za rodiči. Více takových víkendů za sebou bych jistojistě nepřežil:-)

 

ESOL kurz II

První dva týdny mám za sebou, tak by se slušelo k tomu pár řádků sepsat. Přišel jsem již do rozjetého kurzu, kde jsem hned v zápětí zjistil, že cca po třech týdnech se píšou jakési cvičné testy a samozřejmě jsem se do jednoho z nich trefil. Byl rozdělen na psací a čtecí část.  Po něm se klasicky pokračovalo ve výuce, kde se zrovna probíralo much a many. Po hodině jsem se bavil s Patrickem (mým učitelem), že mi to přišlo jednoduché a i probíranou látku už mám zažitou. Řekl mi, že mi test zkontroluje (jinak se posílaj do Cambridge a výsledky bývaj až po třech týdnech) a uvidí, jestli bych nemohl chodit do vyššího levelu. Bohužel jsem ale neuspěl. Prý by problém nebyl ani v mluvě, či čtení, ale protože jsem dřevo na gramatiku, nemůže mě přesunout.

V počátku jsem byl trochu zklamanej. To už ale opadlo, přeci jen si to aspoň zopakuji, některé věci doplním a ty dva měsíce utečou jak voda... Na druhou stranu je tam švanda a za ztracený čas to určitě nepovažuji.   

Nyní nás je v kurzu 9 a národnostní složení je slušná směsice. Turek, Francouzska, slečna z Litvy, Čecháček a těžkou přesilu v počtu 5 lidí tvoří polská národnost. Někdy mám problém poznat, na které že to vlastně hodině jsem:-).  Všici se tam vejdeme do 25 let, takže postupně odbouráváme počáteční komunikační ostych.

 

Zajímavosti III

Tak zrovna první věc, kterou vám chci napsat, moc zajímavá není, ale informovat vás o ní můžu. Asi před 3 týdny jsem si napsal inzerát, že hledám part-time job. Dal jsem ho do třech obchodů, na poštu (kde jsem za to musel dokonce zaplatit, na 4 týdny za to chtějí libru, takže to mě nevytrhlo) a dokonce jsem to vyvěsil i v Leisure Centre. Akorát v Tescu jsem si všiml, že tam nikdy nevydrží déle jak týden. Ale inzeráty, které jsou napsané ručně na jejich "spešl" papíru tam jsou pořád. Asi se na to budu muset poptat. Jinak výsledek je zatím nulový a špatně napsaným číslem na nzerátu to rozhodně není... Bych právě napsal, kdybych nebyl trubka a nezjistil, že jsem ho na inzerát napsal špatně. Ještě že píši ten blog :-). 

No to by jste ale nevěřili, co já si právě dal jmen...

Zprávy z dopravy: O mém novém biku už víte. Co ale já nevěděl o něm bylo to, že na pravé straně řidítek je brzda přední a né zadní. Naštěstí se žádné kotrmelce nekonaly, ale šok byl slušný (oni tady snad mají fakt všechno obráceně). Druhou zprávou doplním informace o busu, který zde jezdí mezi Andoverem a Salisbury, ale předpokládám, že to bude podobné i na jiných linkách. Časy na jízdních řádech nedefinují příjezd do té konkrétní zastávky, ale na příjezd do první zastávky ve městě. Tidworth jich má cca 10 a protože jsou všechny zastávky na znamení a já mám nejblíže předposlední zastávku směrem do Andoveru, tak autobus přijíždí o 10 až 15 minut později. Všiml jsem si ještě jedné věci, kdekoliv je postavený domek či statek na samotě, vždycky u něho je zastávka. Z toho jsem byl teda taky paf.

A perlička na konec. Tahle rybka na obrázku je televizní závislák. Jakmile člověk zapne telku, ona si ihned připluje do svého "křesla", takhle si tam dřepne a zírá (ještě, že pan domácí nemá vodotěsný ovladač) a klidně tam vydrží i hodinu. 

Z toho pršet nebude,

říkal jsem si při pohledu na oblohu, nasedl jsem na kolo a vyrazil do školy. Ujasnil jsem si, po které to straně mám jet a vyrazil. Blížil jsem se k první křižovatce, když se proti vyřítil bílý tranzit, i on nevypadal zrovna nejjistěji v tom, po které straně má jet. Docela jsem znejistěl, naštěstí si to rozmyslel v pravou chvíli a sjel ke své straně, oddechl jsem si - první šok jsem měl za sebou. Ujel jsem pár kiláčků a dostal jsem se do městečka Ludgershall. Sjížděl jsem mírný kopec, když nějakej strejda otestoval mojí pozornost v podobě otevření dveří. Tak jsem mu tam hodil myšku, zatímco si v klidu vystupoval. Nevypadal překvapeně. 

Do Andoveru jsem už dorazil bez problému. Zde jsem akorát trochu nepochopil tyto zúžení pro auta, která se na jedné z ulic opakovala asi pětkrát po cca 150ti metrech. Možná to zvýhodní cyklisty, kterých jsem po cestě tam i zpět potkal celého jednoho, ale jinak mi to příjde zbytečné.

Ještě jsem si všiml krámku, který se svým jménem podobal tomu z veleznámeho seriálu Simpsonovi. Jen ten prodavač se asi nekoukal dost bedlivě, jelikož jeho pleť nebyla moc podobná Apuově.  :-) 

Tak jsem měl pravdu, z toho mraku fakt nepršelo. Bohužel to neplatilo o tom, co vylezl při mé cestě domů. Je fajn, že jsem zažil "už" druhý deštivý den, ale zrovna dneska to být nemuselo. Asi jsem si ho chtěl užít, tak jsem si dal ještě v Andoveru na kruháči o kolečko více, né že bych to teda plánoval, hold se někde stala chyba. Asi v polovině cesty jsem míjel jednu ze zastávek autobusů, kde se babča z poddeštníku náramně bavila při pohledu na mě. Poté jsem už nic zajímavého nespatřil a domů jsem dorazil bez problému. 

Jen rada na závěr. Nekupujte si celoodpružené kolo, jsem z něho vyskákanej jak ... No prostě jsem z něho hodně vyskákanej a ten tvar sedačky mi taky moc nesedl. Bohužel ale ani s jedním nic neudělám, tak jen doufám, že si na to co nejdříve zvyknu.

Nashromážděné zajímavosti II

Tak jsem si zde všiml pár dalších hrooozně důležitých věcí, o které by jste samozřejmě neměli přijít.

Je to až s podivem, ale ještě jsem tu nikoho neviděl, aby použil kapesník. Oni to tady asi ani neznají. To radši popotahují, no hrůza. Když Tommymu řeknu, ať si vezme kapesník, tak mi odpoví: "nemám":-)

Pan domácí asi nebude úplné vojenské ořezávátko. Minulý týden zde měli nějaký vojenský ceremoniál a tak si bral svoji slavnostní uniformu, kde jsem zahlédl několik ocenění za různé mise v zahraničí. Zde vám je přikládám k obdivování. 

Složení potravin v anglické kuchyni se teda hodně liší od té české. Lednička je plná sladkostí jako jsou lízátka, čokolády, bombóny atd. Mimo to už jen nějaké máslo, šunka, marmeláda a různé druhy drezinků. Zelenina se zde kupuje jen po kusech, takže ji vždycky do dvou dnů spořádám a pan domácí musí koupit další. Aspoň, že jsem ho už naučil kupovat ovoce na týden dopředu:-)

Fanda už má kolo. Takhle nějak bych si představoval zařizování. Při dotazu na pana domácího, jestli neví, kde se zde nachází nějaký bazar s prodejem kol, mě mile překvapil. Nabídl mi své kolo, které dle jeho slov jen leží v garáži. Tak apsoň ušetřím nějaké peníze a ještě  budu mít docela luxusní bike oproti tomu, které bych si mohl z bazaru dovolit. 

TV - věděli jste, že "Mr. Bean a dr. House" spolu začínali pro Anglii velice známém sitcomu Blackadder? http://www.youtube.com/watch?v=9Ba-64h6d6Q&annotation_id=annotation_707048&feature=iv. Jinak TV sčítá neskutečné množství programů, ale je to taky díky tomu, že některé programy jsou třeba posunuté o hodinu a nebo i o den. Pak se tedy ztrácím v tom, jaký díl ze seriálů jsem viděl a neviděl. Bohužel sportovní přenosy má hlavně pod palcem placená společnost SKY. Jelikož ale pan domácí víkendy převážně tráví u svých rodičů, nemá je zaplacené. Hold se musím na veřejných stanicích spokojit s Anglickým pohárem, Ligou mistrů a pohárem UEFA. Taky zde probíhá velice úspěšná soutěž Skating on Ice, přirovnal bych to k tancování Stardance, akorát že na ledě. Jsem zvědav, jestli se to u nás též do pár let objeví... A na závěr pár funny reklam http://www.youtube.com/watch?v=t0SchmcLXMQ a http://www.youtube.com/watch?v=RAfOwDyZpzs.

ESOL kurz

Už jsem ani moc nedoufal, ale nakonec přeci jen budu chodit do kurzu. Dalo mi to docela práce, ale v uterý nastupuju. Nechtěl jsem se smířit s tím, že v Andoveru ani v Salisbury není škola, která by pořádala kurzy pro veřejnost. A protože je přeci jen Andover blíže, vyhledal jsem na googlu informační středisko a požádal o pomoc, kde mi obratem odepsaly i s odkazem na dvě školy. Obě jsem obepsal.

Škola Andover College se vzápětí ozvala, že pořádá kurzy ESOL (English for Speakers of Other Language). Kdybych věděl, že ty kurzy se takto nazývají, tak to pro google není problém, ale jinak ze stránek škol je skoro nemožné to vypátrat. S koordinátorem ESOL  jsme dohodli schůzku, kde mi bylo vše vysvětleno. Začli jsme nezávaznou konverzací, poté jsem dostal test. Nejdříve gramatický (doplění správných tvarů a časů) a poté essay na téma rodina. Dle toho jsem byl zařazen do kurzu. Dokonce jsem musel podepsat jakési pravidla školy, které mimo jiné zahrnují minimálně 80% účast, včasné chození do třídy, dělání domácích úkolů, vypnutí telefonu, konverzování pouze v anglickém jazyce atd. Teď už mi chybí jen "malý" detail o hodnotě 160 liber, což je cena kurzu. Zkusím tatíka ukecat, aby mi zaplatil na týden dopředu. No ještě tu je vlastně jeden problém a to je cena busu. Nechce se mi totiž dávat 5liber za zpáteční jízdenku. Asi se pokusím sehnat nějaký šlapací stroj ukrajinské výroby :-)