Pěkně vy(pitý)pečený víkend

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli mám tenhle článek publikovat, ale nakonec si říkám, aby jste o mě neměli strach, že tu jen dřu :-), tady je.

Tento víkend se odlišoval od všech předešlých tím, že Lee s klukem neodjeli za rodičema, ale přijela za ním sestra s manželem a třemi dětmi. Páteční večer začal výběrem jídla z thaiské restaurace. Během necelé hodinky, kdy čekáme na donášku, vypijíme první kusy pivka Foster's a dokonce se do řeči dostává noční život v Praze. A po sdělení cen piv, jsou všici unešeni a už plánujou, kdy pojedou na dovolenou. Tak uvidíme, jestli budu v létě dělat průvodce. Mezitím se už servíruje čerstvě donešený dlabanec. Extrémně ostré jídlo jsem nucen hooodně zapíjet, čímž nyní diktuji tempo. Po několika kusech ale začínám zjištovat sílu soupeřů:-) a má pitná rychlost oproti jejich značně klesá. Na řadu se dostává černý kufr, který do této doby zůstaval bez povšimnutí před televizí. Kompletně je naplněn hudebními cedéčky. Lee vybírá první songy, zatímco nejmenší z dětí, typl bych tak šestiměsíční Ninu, se nedaří stále uspat. Ale to jen do doby, kdy z reproduktorů už zní Metallica. Kam se hrabou ukolébavky... Po několika dalších pivkách "odpadám" a kolem půlnoci se odebírám ke spánku. 

Sobota mě zastihla bohužel i s bolehlavem. Naštěstí kolem jedné všichni odcházejí na rugby do hospody, tak mám klid. Navracejí se po osmé hodině s velice veselou náladou a výhra Anglie v tom má myslím pramalý vliv:-). V obýváku začíná neskutečná hostina. Nakoupená kuřátka a hranolky jsou položená na zemi v krabicích a vrháme se na to jak supi. Seznamuji se s dalším Leeovým kamarádem Bobem, který hrozně "pospíchá" na nějakou oslavu. Takže po pěti kouskách odchází. Pitný režim se ani trochu neliší od toho pátečního. Tempo je již pro mě přijatelné hlavně z důvodu, že jsem oproti nim teprve začal... Ještě že příští víkend se vrací do normálu a Lee odjede opět za rodiči. Více takových víkendů za sebou bych jistojistě nepřežil:-)