Winchester

Tak to vypadá, že se cestovatelská expedice rozšířila o jednoho člena. Radka (au-pair, bydlící nedaleko Andoveru) mě kontaktovala prostřednictvím blogu, který vyhledala pomocí google. Při prvním setkání mi nabídla výlet do Winchesteru, kde trávila několik dní u sestřenice Sašy, a tak jsem se za nimi vydal v úterý vlakem. (Velikonoční prázdniny jsou zde 2 týdny, a protože otec si vzal dovolenou, mám od Tommyho skoro 14 dní pokoj a mohl jsem vyrazit klidně i ve všední den.) Nazpátek jsem se již hezky vezl autíčkem, protože ho Radka může od rodiny využívat. Takže pokud s tím nebude problém, veřejnou dopravu budu využívat při výletech jen v nutnosti.

Zjistil jsem, že z Čech jsem velice zhýčkaný hromadnou dopravou. Zadaní nástupní a cílové stanici je tady bez šance. Pokud člověk jede s přestupy, musí si vyhledat jednotlivé linky zvlášť. Což ale zase neplatí o vlacích. Takže při příjezdu do první zastávky jsem díky sdělení zjistil, že musím přestoupit. Na nástupištích je dost nepřehledné vypátrat, jaký vlak kam přijede a jakým směrem bude pokračovat. Proto se vyptávám prvního dědy na lavičce. Ten mi s radostí hlásí, že pojedeme stejným vlakem, dělá mi místo na lavičce a už teď vím, že příští půlhodinu mám o zábavu postaráno. Do Winchesteru přijíždím přesně na čas, Radka již město trochu zná, takže ze sebe dělám klasického turistu a o nic se nestarám. 

Je to krásné město s velice historickými kořeny, které se mohlo pyšnit i jako hlavní město Anglie kolem 10. a 11. století. Přes Wolveseyský hrad a palác, ze kterého zbyly již jen ruiny,

se parkem dostáváme ke katedrále, která, jak jsem zjistil, je nejdelší v Evropě.

Další zajímavou budovou byla Westgate, kde bylo po 150 let vězení pro dlužníky. Z vrchu je krásný výhled na město. 

Ještě nesmím zapomenout na Winchesterovský hrad, kde se nachází pozoruhodný kulatý stůl krále Artuše. Za celý den jsme město slušným způsobem prolezli a přitom ani v městském muzeu po nás nechtěli vstupné, což bylo taky příjemné zjištění.