Watford

Tak si mohu odškrtnout další krásné místo v Anglii. I když jak se to vezme, z města jsem kromě školy a silnic neviděl vůbec nic. Takže jsem si nemohl udělat lepší obrázek o městě, které je známé svým vzestupem i pádem fotbalového klubu, kde se dokonce angažoval slavný zpěvák Elton John.

Watford jsem navštívil z důvodu Kick-boxového turnaje, kterého jsem se zúčastnil. Samozřejmě jako divák a doprovod Wojteka, který byl do turnaje přihlášen. Již cestou tam bylo na Wojtkovi vidět, jak pomalu a jistě jeho nervozita vstoupá, což se prohloubilo ještě zjištěním, že se nám druhé auto ztratilo. Naštěstí časová ztráta nebyla tak velká a do místa konání jsme dorazili včas. Dle rozpisu mělo přijít na řadu nejdříve 5 ženských a poté 8 mužských fightů. Trochu se to ale pomíchalo a po dvou ženských zápasech přišly dva mužské, poté zbylé ženské a mužské souboje. Bohužel nikde nebylo poznamenáno, kdo patří do jaké váhové kategorie ani o jaké výkonostní kategorie se jedná, i proto jsme možná byli někdy zklamáni mužským zápasem, který přišel bezprostředně po ženském. Trochu mě mrzel zápas dvou mladých dravců, kteří do sebe šli velice agresivně. Publikum, kterého v stísněné školní hale mohlo být kolem 300, neskutečně jásalo. Bohužel jeden z kickboxerů neudržel nervy na uzdě, nechal se vyprovokovat a po nahození na lana obdaroval soupeře hlavičkou, který mu to vrátil (a pokud jsem to dobře pochopil, oba dva byli diskvalifikováni a zápas ukončen). Po tomto souboji si vzal mikrofón do ruky trenér prvně hlavičkujícího zápasníka, který se omlouval za chování svého svěřence, čímž sklidil od publika velký potlesk. 

Poté již přišel na řadu Wojtek. Proti sobě měl zdatného bojovníka, který pocházel z pořádajícího klubu a v publiku to bylo velice znát. Po prvním vyrovnaném kole přišlo druhé, ze kterého máte možnost vidět záběry. Wojtek tam je penalizován jedním strhnutým bodem za atakt kolenem do hlavy. V zápětí dostává tvrdý direkt, který ho dostal až na zem a je počítán. Z toho se oklepal a vrátil do zápasu.

Třetí a poslední kolo je bohužel již v režii soupeře, který Wojtka drtí velice tvrdými a přesnými zásahy. Ten nejtvrdší přichází do oblasti jater, po kterém je zápas předčasně ukončen. Přivolaný doktor zkontroloval zdravotní stav. Wojtek je ale tvrdý chlapík a odchází z ringu po svých. Z jedné strany bylo vidět v jeho očích velké zklamání z prohraného zápasu, na druhou stranu velká úleva, která se dostavila po jeho prvním velkém fightu.

Následuje vrchol večera, sedmikolový souboj dvou "big black men", který se ale stal velkým představením jednoho z nich. Již od počátku je vidět velká převaha, která graduje až zesměšňováním soupeře a užíváním si každé jeho chyby. V průběhu 6. kola, po opakovaném volání doktora a na jeho doporučení, je zápas ukončen. Pás, o který se v tomto fightu bojovalo, zůstal určitě po právu ve správných rukou. Jen toho nesportovního chování bylo dle mého vkusu přespříliš, bohužel to nejspíš k takovým sportům patří a i proto je to tak oblíbená atrakce.

Zajímavosti V

Tak a je tu další článek ze seriálu zajimavostí z Anglie. Tato pravidelně nepravidelná stať bude tentokrát vycházet z předešlého výletu kolem New Forest.

V jedné ze zastávek na dvoudenním výletě jsem zahlédl cukrárnu a při pohledu do obchodu jsem si všiml, že mají dokonce zmrzlinu. Dostal jsem na ni nehoráznou chuť. Zašel jsem dovnitř a vysvětlil jsem, že chci dva kopečky. Už to přišlo pánovi za půltem trošku zvláštní. Poté se mě zeptal, jestli chci malou či větší porci. Nebál jsem se toho a přikývnl jsem mu na tu větší. Prodavač po chvilce vytáhl kornoutek, který jsem až do teď nikdy neviděl. Aspoň mi odpadla starost s tím, že tu lepší příchuť jsem chtěl vždy dospod.

V Moors Valley Country park jsme si dávali ranní capuccino na probuzení. V menu nabízeli i tradiční anglickou snídani za 6liber. Nakonec jsme se dohodli, že si ji dáme napůl. I tak jsme s ní měli problémy - výborně zasytila.

Před touto restaurací bylo i speciální parkoviště pro psy, docela mě to pobavilo. 

Posledním příspěvkem z výletu je plně funkční záchodový automat na mytí rukou. Na třetí pokus už se to povedlo 100%ně. Ono totiž není vůbec jednoduché správně nasměrovat ruce na místo, kde spadne mýdlo. A když pak stihnete včas přesunout ruce doprava, kde už teče voda, můžete si je pak dokonce nechat uprostřed vyfoukat.:-) 

New Forestem to začalo

Dalším místem poznání se stavá národní park New Forest. První delší test v podobě řidičských a navigačních dovedností nás zkouší nebo spíše školí hned na prvních mílích. Projíždíme Andoverem, již zde bloudím mapou a jen těžko vyhledávám ten správný kruháč, podle kterého bychom se zorientovali. Po dvaceti minutách se dostáváme z Andoveru, bohužel ale na opačné straně než chceme. Pokus číslo dvě je již úspěšnější, ale i přesto na některých kruháčích děláme více koleček, než je nutné. Konečně jsme na správné silnici a první cílovou stanicí se pro nás stává městečko Lyndhurst, které je jakýmsi centrálním místem New Forest National Park. Dle kolony aut jsme přesvědčeni o správné trase. Dokonce i značka nás upozorňuje na případnou zácpu. Bohužel v té době jsme měli půlkilometrou kolonu za sebou.  

Přes Lynhurst už projíždíme bez větších problémů a zapícháváme to na prvním parkovišti, kde se už otvírá příroda ve své plné kráse. Všude okolo se povalují, pasou nebo jen odpočívají divocí koně a krávy. Po delší procházce kolem Lynhurstu se vracíme do auta a vydáváme se za další atrakcí New Forestu. Jak je vidno, někdy nebylo jednoduché proje,t a proto je v celém parku nařízena maximální rychlost 40mil.

Po další necelé hodince strávené v autě přijíždíme k Buckler's hard. Bohužel jsme se sem dostali dost pozdě a vstupní brána už byla uzavřena. Východ je chráněn magnetickým zámkem, takže při odchodu návštěvníků zachytáváme uzavírající se vrátka a nezjištně se dostáváme dovnitř (dalších 5liber k dobru). Tato historická vesnička z 18. století prozrazuje tajemství dávného stavění lodí a rybaření.

Další zastávkou se pro nás stává přímořské město Lymington. Je to jedno ze tří měst, kde se pomocí trajektu můžete dostat na ostrov Isle of wight. Po procházce přístavem přestavujeme náš přepravní kočár Volkswagen Golf na spací místnost.  

Po promrzlé, skoro nevyspalé noci se celí rozlámaní vydáváme dále podél pobřeží. Ve městě Highcliffe se nachází stejnojmenný zámek postavený mezi léty 1831 a 1835 lordem Stuart de Rothesay. Říká se, že je to jedno z nejromantičtějších míst a je tedy velice vyhledávané pro svatební obřady. Jejich cena se pohybuje od 650 do 3500 liber. Tak pokud nevíte kde a máte pár přebytečných chechtáků, mohu jen doporučit. :-)

Ještě jsme si prošli pobřeží v Christchurch a závěrem naší výpravy jsme se vrátili do New Forest, abychom se mohli ještě podívat do Moors Valley Country park, kde se nachází stromové lanové centrum Go Ape. Zaplatíte 25 liber, projdete několika minutovým školení a můžete vyrazit na dráhu. Bohužel je nutné objednat se po internetu. Je to totiž stále plně obsazené, ale i přes tuto smůlu je zde dost atrakcí na vyblbnutí a po dvou vyčerpávajících dnech jsme za to možná byli i trochu rádi. Pro představu přidávám odkaz na jedno z reklamních videí

http://www.youtube.com/watch?v=gTZ-UwHCwU4

Utahaní jsme se ještě zastavili v Salisbury, abychom dokoupili vodu na občerstvení. Bohužel o Velikonocích je otevřeno jen pár obchodů, ale různých hypermarketů, supermarketů a potravin se to netýká.

Winchester

Tak to vypadá, že se cestovatelská expedice rozšířila o jednoho člena. Radka (au-pair, bydlící nedaleko Andoveru) mě kontaktovala prostřednictvím blogu, který vyhledala pomocí google. Při prvním setkání mi nabídla výlet do Winchesteru, kde trávila několik dní u sestřenice Sašy, a tak jsem se za nimi vydal v úterý vlakem. (Velikonoční prázdniny jsou zde 2 týdny, a protože otec si vzal dovolenou, mám od Tommyho skoro 14 dní pokoj a mohl jsem vyrazit klidně i ve všední den.) Nazpátek jsem se již hezky vezl autíčkem, protože ho Radka může od rodiny využívat. Takže pokud s tím nebude problém, veřejnou dopravu budu využívat při výletech jen v nutnosti.

Zjistil jsem, že z Čech jsem velice zhýčkaný hromadnou dopravou. Zadaní nástupní a cílové stanici je tady bez šance. Pokud člověk jede s přestupy, musí si vyhledat jednotlivé linky zvlášť. Což ale zase neplatí o vlacích. Takže při příjezdu do první zastávky jsem díky sdělení zjistil, že musím přestoupit. Na nástupištích je dost nepřehledné vypátrat, jaký vlak kam přijede a jakým směrem bude pokračovat. Proto se vyptávám prvního dědy na lavičce. Ten mi s radostí hlásí, že pojedeme stejným vlakem, dělá mi místo na lavičce a už teď vím, že příští půlhodinu mám o zábavu postaráno. Do Winchesteru přijíždím přesně na čas, Radka již město trochu zná, takže ze sebe dělám klasického turistu a o nic se nestarám. 

Je to krásné město s velice historickými kořeny, které se mohlo pyšnit i jako hlavní město Anglie kolem 10. a 11. století. Přes Wolveseyský hrad a palác, ze kterého zbyly již jen ruiny,

se parkem dostáváme ke katedrále, která, jak jsem zjistil, je nejdelší v Evropě.

Další zajímavou budovou byla Westgate, kde bylo po 150 let vězení pro dlužníky. Z vrchu je krásný výhled na město. 

Ještě nesmím zapomenout na Winchesterovský hrad, kde se nachází pozoruhodný kulatý stůl krále Artuše. Za celý den jsme město slušným způsobem prolezli a přitom ani v městském muzeu po nás nechtěli vstupné, což bylo taky příjemné zjištění.

Zajímavosti IV

Z kurzu si asi nejvíce rozumím s Wojtkem. Polák, který zde žije už více jak dva roky a nyní pracuje na nočních směnách jako řidič. Párkrát jsme již byli posedět i mimo školu a samozřejmě jsme se dostali i na téma krize. A i když je na tom naše země špatně, vždy jsem dokázal vyargumentovat tvrzení, že jsme na tom o hodně lépe než Polsko, to bez debat. Srandovní na tom je to, že nejlepší porovnávací jednotkou byl litr benzínu. Takže pokud jsme se bavili o práci a kolik by si za ní dostal denně peněz, vzal si denní výplatu, podělil jí cenou jednoho litru a už se dále řešilo. :)

Příspěvek pro kuchtičky. Možná jsem to někde zaspal, ale nikdy a nikde jsem v Čechám nezahlédl přílohu typu kuskus (couscous). Takže pokud je, či byl na tom někdo podobně jak já, mohu jen podoručit. Jedná se o jakýsi typ těstovin, jehož základem je pšenice. Osobně bych to chuťově viděl někde mezi rýží a samotnými těstovinami. Příprava je tak snadná, že ji zvládne i dřevo. Polotovar nasypete do misky, zalijete vařící vodou dle návodu a počkáte 5 minut, než si kuskus natáhne vodu do sebe a půl žvance připraveno.

Jak bych ho jen nazval, hlídač, údržbář či poradce? Prostě pán, který se stará o chod posilovny. Na jednu stranu je to velice komunikativní někdy až upovídaný šéfik, který zdržuje od cvičení, ale na druhou stranu zase zdokonaluje moji angličtinu. A z třetí strany je to hodný chlápek, který mi každý týden dává motocyklové noviny, takže ušetřím nějakou tu libru a můžu je vrazit do něčeho užitečnějšího ;-)